Česká historie chovu leopardího psa z Louisiany.

Letos uplynulo právě 10 let od chvíle, kdy do České republiky dorazil první leopardí pes – catahoula. Car je můj první pes tohoto plemene a má vlastně dost neatraktivní barvu – černou. Kathy, moje první fena, která přišla za ním, je hnědá se žíháním (brindle), ale jedno její oko prozrazuje přítomnost merle genu. V té době to pro mne nebylo tak důležité jako dnes, kdy si uvědomuji, jaké jsem měl hned na počátku štěstí. Oba mají korektní stavbu těla, jsou plnochrupí a Kathy má kromě toho mimořádně krásnou hlavu, kterou předala řadě svých štěňat.

Další pár přišel o 4 roky později a přinesl i některé další vlastnosti, které u mých prvních odchovů tak trochu chyběly. Toledo a Peggy přinesli jiný typ catahouly s trochu silnější kostrou, jiným typem srsti (s podsadou) a strakatými barvami (patchwork). Mým odchovům dodali sebevědomí, vyrovnanost a obrovskou chuť do práce, kterou jsem u Carových potomků trochu postrádal. Také mi to přineslo zkušenosti s úskalími křížení merle jedinců navzájem. Trapper a Hollandie jsou mými posledními importy a nejspíš nedosahují zcela viditelných kvalit těch předchozích, ale oba přinášejí další pracovní vlastnosti, které ti předchozí nemají. Trapper možná není tak univerzální jako je Toledo a Peggy, ale má úžasné zejména lovecké a honácké instinkty, a Hollandie přináší vedle svého dobrého nosu i svou zběsilost, urputnost a rychlost, kterou teď dokazuje úspěšně především při coursingu. Ani jeden z nich není nositelem merle genu, nejsou příbuzní na mé ostatní psy, takže je lze použít na naše dřívější odchovy, které merle gen mají. Trapper kromě toho přináší i trochu lehčí kostru a rychlé nohy, Hollandie drobnější postavu a korektní proporce hlavy. Všichni moji importovaní jedinci byli testováni na dysplasii kyčelního kloubu (DKK) a jejich výsledky (u některých i v pozdějším věku) se pohybují od DKK 0/0 po 1/1, což považuji za mimořádně příznivé pro další chov. Jedinou výjimkou je nejstarší Kathy, která už testována nebude pro velmi pokročilý věk. Je zřejmě mezi mými importy jedinou nositelkou méně kvalitních kloubů. To se ale bohužel projevuje u jejích potomků, kde se výsledky DKK pohybují od 0/0 po skutečnou dysplasii. Proto je třeba v kontrolách a testování kloubů pokračovat i v dalších generacích a jedince s horší kvalitou kloubů do chovu nepouštět, i když dysplasie jako taková může být způsobena i dalšími vnějšími faktory, nejen dědičnou dispozicí.

Mezitím do místního chovu zasáhli i další importovaní jedinci, zejména dovezení chovatelskou stanicí Santa Catarina, kteří však bohužel pocházejí více či méně z jednoho zdroje, chovatelské stanice El Dorado. Byli všichni nosiči merle genu a byli na sebe navzájem poměrně dost příbuzní, takže zvyšují riziko příbuzenské plemenitby, která je sice v USA poměrně oblíbená, ale s jejímiž důsledky se teď musíme potýkat (viz tabulka IC a AVK). Jejím výsledkem je mnohdy totiž i labilní povaha se sklonem k bázlivosti a nebo agresivitě. Odchovy po Hebertovi a Connorovi (otec a syn) se vyznačují především tím, že to bylo vždy křížení dvou merle jedinců a proto se hned v prvním vrhu vyskytovali jedinci s převahou bílé barvy a někteří byli prokazatelně hluší. Hebert a Connor přinesli do českého chovu těžký typ catahouly, s výrazně prohnutými zády a kratšími nohami, zatímco chrtí typ se štíhlou hlavou a delší partií nosu přináší další import, Luka. Další pes, importovaný chovatelskou stanicí Charming Line, Geret, je podobný v typu poslednímu výše jmenovanému a většina jeho potomků vykazuje prodlouženou partii nosu a špičatější čenich. Geret je také nositelem merle genu. V řadě vrhů se po výše jmenovaných psech narodila štěňata s převahou bílé barvy (double merle) a tak je pravděpodobné, že zhruba 50 % těchto jedinců má vadu sluchu nebo jsou úplně hluší. Není mi známo, jak tito postižení jedinci skončili, ale řada z nich prokazatelně opustila rodnou chovatelskou stanici, ač k tomu vůbec nemělo dojít. Chovatelé se tak snažili přesunout svoji vlastní zodpovědnost za další osud postižených jedinců na nové majitele.

Lucky Boy, importovaný chovatelskou stanicí Stráž Plešivce, pochází také z chovatelské stanice El Dorado, je však celobarevný a jako jediný má známé, u nás testované, výsledky DKK. Je mírné povahy, ale nevyznačuje se žádnými mimořádnými pracovními vlastnostmi. Odchovy po něm mají spíše lehčí postavu a také trochu delší partii nosu. O většině výše zmíněných importů a jejich potomků není známo, jaké mají DKK. Výjimku činí jen Lucky Boy a pak Hebert, který byl hodnocen OFA jako excellent (tj. DKK 0/0) i v poměrně pozdním věku. Z chovatelské stanice, odkud pochází Geret, není v OFA databázi uvedený ani jediný zástupce, takže je otázkou, zda byli vůbec nějací předci v USA testováni nebo jen nejsou uvedeni jako ti, kteří obdrželi kladné hodnocení. (V této veřejně dostupné databázi totiž nejsou uvedeni psi, kterým byl diagnostikován nějaký stupeň dysplasie kyčelního kloubu.)

Tato fakta proto jen zdůrazňují nezbytnost provádět rtg vyšetření kloubů i u všech současných a budoucích odchovů. V současné době už přichází doba, kdy se už jako krycí psi začínají používat i místní odchovy. Těch kvalitních, kteří splňují mé náročné představy, je tu celá řada, jen je dnes třeba věnovat více pozornosti studiu rodokmenů a výpočtu některých parametrů, které charakterizují vzájemnou příbuznost. Možných kombinací je dost, ale po zkušenostech s některými importy je nutno dbát na to, aby se v těchto kombinacích neobjevovali vícekrát ti, kteří jsou nositeli některých spíše negativních vlastností (např. bázlivost či agresivita). V tomto ohledu se zvyšuje důležitost poradce chovu, který by na tyto případy měl chovatele včas upozornit, protože by měl mít širší přehled a intimnější znalosti o jednotlivých psech i možnost a údaje pro výpočet výše zmíněných parametrů.

 Gerhard Stein (pro CC EU, 2008)