Chcete se stát dobrým chovatelem aneb choroba, které je třeba se vyhnout Následující článek patří do série článků, týkajících se problematiky chovu, zejména leopardího psa z Louisiany, které jsme se rozhodli napsat pro ty, co přemýšlejí o tom, že se sami chovateli stanou nebo chtějí do jeho chovu nějakým způsobem zasáhnout, a nebo tak již učinili. Stejně jako ty následující, řeší tento článek problematiku značně obecnou, která se týká i jiných plemen, takže ho můžeme doporučit i těm, které catahoula jako plemeno příliš nezajímá. Stěžejní část tvoří překlad článku velmi úspěšné americké chovatelky basetů, Claudie Waller Orlandi, která je i autorkou zajímavé knihy „ABC’s of Breeding“, a pořádá pro chovatelské kluby přednášky, týkající se problematiky chovatelství. Z této publikace pochází i kapitola „Chovatelská slepota: Bližší pohled“, jejíž překlad jsme doplnili vlastními poznámkami, které se týkají právě chovu leopardů v Čechách, ale obecně platí i pro jiná, zejména málopočetná plemena. Vážený čtenář, ať sám zváží, zda je sám postižen či někoho postiženého zná a jak může svou situaci zlepšit. Ti, kteří na sebe teprve chtějí vzít chovatelskou zodpovědnost, by si to měli přečíst opravdu důkladně. Nezbytným předpokladem k úspěchu chovatelského programu je to, že znalý chovatel využívá principy genetiky. Ale příliš rozšířený jev, známý jako chovatelská slepota, může některé chovy naprosto zničit. Většina prací, zabývajících se chovem psů, věnovala relativně málo pozornosti tomuto problému, ačkoliv závažnost tohoto chovatelského nedostatku a trvalé poškození chovatelských výsledků, které může způsobit, zasluhuje bližší prozkoumání. Chovatelská slepota, kterou lze nalézt v mnoha chovatelských stanicích, je „nemoc“, která je výsledkem chovatelovy neschopnosti nebo odmítání připustit nedostatky u jeho vlastních psů, ať už se vztahují k exteriéru, popsanému standardem plemene, chování nebo geneticky podmíněným nemocem. Takto postižení chovatelé pak ospravedlňují psy, které chovají, vytvářením pokroucených a nerealistických interpretací standardu daného plemene. Prognóza Protože postižený chovatel se může stát „slepým“ k vážným nedostatkům a zdravotním defektům u svých psů, mohou se tyto problémy zakotvit v chovu po řadu dalších generací. Pokud není chovatelská slepota rychle diagnostikována a léčena, může vést ke zničení původně úspěšného chovatelského programu. Příznaky Většina obecných symptomů chovatelské slepoty je naštěstí snadno rozpoznatelná.

Tři následující příznaky patří mezi ty nejnápadnější:

Symptom 1 Tendence ignorovat klady a soustředit se na vady psů soupeřů. Postižení chovatelé mají tendenci se soustředit na negativní rysy u psů, kteří nejsou jejich vlastní. Často ovšem to, co vidí jako vady ostatních psů, mohou být jen přijatelné odlišnosti stylu v rámci plemene. Léčba Přečíst si standard a pochopit, že standard vymezuje základní rysy plemene a že může být přijatelný více než jeden styl v rámci daného plemene. Ale ujistěte se, že rozumíte rozdílu mezi typem a stylem plemene. Typ plemene je definován standardem, který popisuje ideálního psa daného plemene. Na druhé straně styl je způsob, jak chovatelé interpretují standard a umělecky vyjadřují různé znaky typu plemene u psů, které chovají. Každá taková interpretace standardu může proto vyústit v řadě stylů v rámci plemene. To umožňuje vyprodukovat řadu výborných představitelů plemene a dovoluje také to, že psi různých stylů jsou korektní a splňují přitom standard plemene. V případě leopardího psa z Louisiany je situace, co se týče standardu, trochu složitější, než u jiných národních plemen, uznaných FCI. V Americe existuje řada organizací, které catahoulu registrují a každá z nich uznává trochu odlišný standard. Nejmírnější je asi standard NALC, který vznikl v r. 1977 a od té doby se zřejmě příliš nezměnil, i když v plemeni již vývoj jistě nastal. Tento standard je ze všech „nejmírnější“, zejména co se týče „nebezpečné“ bílé barvy, preferuje ve své podstatě nosiče merle genu a znevýhodňuje celobarevné jedince, kteří však ve skutečnosti pomáhají udržet plemeno „zdravé“. To je také standard, který v současné době platí pro Klub málopočetných plemen. Výsledkem toho je také to, že někteří naši rozhodčí na výstavách upřednostňují jedince s merle zbarvením bez ohledu na celkové kvality psa. V současné době je proto třeba přijmout jiný, mnohem aktuálnější standard, který přijalo jako standard UKC (viz Nový standard plemene). Ten považuje všechny barvy za rovnocenné a upřesňuje i některé další parametry, takže v rámci tohoto standardu není možné považovat prodlužující se partie nosu, zužující se hlavy a výrazně prohnutá záda za výše zmíněný styl, ale spíše za nedostatky nebo vady, které tento nový standard definuje. Takže si představte, že jste rozhodčí, a naučte se hledat klady u psů, které chovají či vlastní druzí. Jestliže pes soustavně vyhrává u řady různých rozhodčích, znamená to obvykle, že pes má viditelné klady ve srovnání se soupeři. U málopočetných plemen je situace na výstavách i pro rozhodčí vždycky trochu složitější než u plemen, kde se v jednom kruhu sejde více jedinců daného plemene a rozhodčí má tak možnost srovnání. Proto je u málopočetných plemen vždycky větší nebezpečí, že jsou dobře hodnoceni i psi, kteří si to v podstatě nezaslouží. Ti majitelé nebo chovatelé, kteří jsou dostatečně úporní a cílevědomí a oběhnou větší počet výstav, než si kdo umí představit, pak mohou vítězit i tam, kde by při větší konkurenci neměli nikdy šanci. Majitelé pak nabývají mylného dojmu, že jejich miláček je ten nejlepší zástupce plemene a že jedině on si zaslouží zanechat po sobě potomky.

Symptom 2 Víra, že jste odchovali „perfektního“ psa. Žádný „perfektní“ pes nebyl a nikdy nebude odchován v žádném plemeni. Dokonce to, co považujete za vaše nejlepší, může být obvykle překonáno a vylepšeno. Nejenže to, co považujeme v současné době za nejlepší může být vylepšeno, ale je to i smyslem chovatelské práce. Ideálem a cílem je, aby potomstvo bylo lepší svých rodičů. Ideálem je proto spojování rodičů takřka bezchybných. Znamená to však, že ne každá fena a ne každý pes by měl po sobě zanechat potomky, protože těch skutečně výborných, i když nikdy ne bezchybných, je opravdu málo. Ačkoliv pro to nejsou jednoznačné důkazy, zákon schválnosti zajišťuje, že vady se dědí opravdu ideálně. Jeden nevhodně použitý a protěžovaný pes je pak schopen obrazně řečeno pohřbít takřka celé plemeno. Léčba Uvědomte si, že vaše představa toho, co je ideální představitel vašeho plemene, se může časem změnit. Zkušenost s daným plemenem může postupně měnit důležitost a priority, které chovatel dává určitým znakům. Chovatel, který se soustředí na správnou hlavu, může postupně zjistit, že např. úhlení a nebo pohyb jsou také důležité aspekty u daného plemene. U pracovních plemen by tak měly být na prvním místě pracovní vlastnosti a znaky, které mají na schopnost pracovat vliv. Catahoula, jako pracovní plemeno, by proto měla mít kromě jiného i ideální mechaniku pohybu. U plemen, která byla vyšlechtěna pro určitou práci, by měli být chovní jedinci testováni i na vlohy k této práci, protože to ideální exteriér nezajišťuje.

Symptom 3 Odůvodňování toho, že váš pes nevyhrává, špatným posouzením, politikou nebo vším ostatním jen ne možností, že může být něco špatně na vašem psovi. Nesportovní chování a chovatelská slepota jdou ruku v ruce. Takoví mají vždy omluvu pro to, že jejich pes nevyhrál. I když některé z jejich důvodů mohou být zcela oprávněné, stabilní neúspěchy u různých rozhodčích obvykle znamenají, že pes neodpovídá standardu v jednom nebo i více důležitých ohledech. Léčba Pokud váš pes nevyhrává, požádejte několik znalých lidí, aby vám psa objektivně ohodnotili. Řekněte jim, aby byli upřímní, a poslechněte si jejich komentáře s otevřenou myslí. Jistě se shodneme na tom, že málokterý z majitelů nebo chovatelů chce bohužel takové hodnocení slyšet. Tady se široké pole působnosti nabízí chovatelským klubům, neboť v každém specializovaném klubu existují nějaké autority, které mají s chovem plemene bohaté zkušenosti a mohou nezištně pomoci zvýšit znalosti a vědomosti svých méně zkušených členů. Jste také ohroženi? Chovatelskou slepotou jsou ohroženi zejména … Chovatelé, kteří nemají „oko“ pro psy. Oko pro psy je jedinečná schopnost vidět psa jako celek a rozeznat rovnováhu, kvalitu a správnost v rámci každého plemene. Někteří chovatelé se jednodušše nenarodili s touto schopností. Ačkoli četli a studovali standard pro dané plemeno, nejsou schopni správně ohodnotit stavbu a pohyb u psů, které chovají. A tak zůstávají slepí k nedostatkům svých psů. Lidí, kteří nemají to správné oko a cit pro zvířata (a nejedná se jenom o psy), je bohužel drtivá většina. Bohužel to je něco, co se dá těžko nahradit jen pilným studiem a návštěvami výstav. Něco se určitě dá zachránit cílenou osvětou v rámci chovatelského klubu nebo mravenčí prací úspěšných chovatelů v rámci trvalé spolupráce s majiteli svých odchovů. Tímto způsobem lze některé zkušenosti předat, ale nikdy ne zcela nahradit. Ostatně těch, co to “oko” skutečně mají, je opravdu velmi málo, i když mnozí si to o sobě jistě myslí. Nováčkové nebo dokonce dlouhodobí chovatelé, kteří jsou ovlivněni zejména osobností a temperamentem psa. Mnoho postižených chovatelů si myslí, že všechna štěňata jsou úžasná. Tito chovatelé se obyčejně rozhodnout chovat psy ne proto, aby zlepšili plemeno, ale proto, že milují psy a chtějí více takových štěňat jako je ten jejich. Takoví chovatelé jsou zaslepeni svou láskou ke psům a zůstávají tak slepí ke skutečnosti, že jejich pes postrádá kvalitu. Podle našich zkušeností je takových mezi majiteli a chovateli leopardů asi většina, ale platí to samozřejmě i pro jiná plemena. Úžasné vlastnosti, temperament a inteligence tohoto plemene znemožňuje řadě majitelů vidět některé nedostatky, které jejich psi mají co se týče exteriéru nebo zdraví. Problémem je, že většina takových majitelů nebo chovatelů neunese, když nějakou takovou vadu zmíníte. A možnost, že by takový “úžasný” jedinec neměl do dalšího chovu zasáhnout, je pro řadu majitelů naproto nepředstavitelná. Tato neschopnost selekce ovšem velmi vážně ohrožuje celé plemeno. Chovatelé, kteří vyprodukovali kvalitní zvířata v minulosti, ale v současnosti bojují o to zůstat na vrcholu. Chovatelé, kteří mívali superstar v minulosti, obvykle hledají svého dalšího vítěze. V některých případech mohla být jejich superstar spíše výsledkem šťastné náhody místo promyšlených chovatelských praktik, založených na principech genetiky.

Jedním ze scénářů, jak k tomu došlo, je chovatelský program, založený pouze na chovatelských praktikách, které neberou v úvahu genetiku, jako je např. křížení podobných navzájem. Potomci takových křížení nemohou obvykle přenést své znaky, protože ani homozygotní páry genů nejsou po předcích identické. V současnosti přijímaný genetický princip je, že potomci, kteří jsou nosiči většího množství identických genů po předcích, mají větší šanci přenést znaky, které jsou ovlivněny těmito geny. Výsledkem může být menší konsistence a kvalita u potomků. Druhý scénář se týká chovatele, který je konfrontován s příbuzenskou depresí, ale přesto odmítá zvážit křížení s nepříbuznými jedinci téhož plemene pro oživení životaschopnosti svého chovu. S každou další generací se kvalita psů zhoršuje. V obou scénářích činí spalující touha chovatele vyprodukovat další hvězdu slepým k faktu, že produkuje podprůměrné psy. Oba tyto scénáře platí zejména pro americké chovatele catahoul, i když některé podobné trendy nebo výsledky lze najít i u nás, zejména u křížení, kde se projevily důsledky příbuzenské plemenitby.

Pravdou ovšem je, že většina chovatelů leopardího psa u nás neodchovala více než jeden vrh, takže kromě chovatelské stanice Šumící křídla, lze dost těžko hovořit o cíleném programu chovu u jednotlivých stanic. Nicméně i tak lze konstatovat, že většina spojení, která se u nás uskutečnila, má do výše zmíněné příbuzenské plemenitby daleko, což dokazují i jednotlivé koeficienty příbuznosti (IC = inbreeding coefficient) spočítané pro všechna dosud provedená spojení a jednotlivé importované psy (viz Statistika odchovů v Šumících křídlech). Chovatelé, kteří pracují s malým počtem psů. Protože malí chovatelé nemají z čeho vybírat, je větší tlak na to, aby se vrh povedl. To je zřejmě případ chovu leopardů v Čechách. I když je tu v současné době trend brát si k jednomu leopardovi dalšího/další z jiné chovatelské stanice, z hlediska cílevědomého chovu to není dostatečný počet možností v případě, že ti dva nejsou z nějakého důvodu kompatibilní, což nezkušený chovatel nebo “nemocný slepotou” nevidí, zejména ne ve štěněcím věku. Tady může funkční chovatelský klub a nebo znalý poradce chovu sehrát velmi důležitou roli, zejména při hledání vhodných partnerů a určování psů vhodných a způsobilých k chovu. Chovatelé, jejichž život se točí jenom kolem psů. Tam, kde je pes středem života, může být silně ovlivněna schopnost chovatele objektivně si přiznat nedostatky jeho vlastních psů. To je další specifická vlastnost mnoha českých majitelů catahoul. Řada z nich projevuje tyto příznaky a je opravdu obtížné jim vysvětlit, že jejich pes nemusí být ten nejideálnější představitel plemene a že by své nedostatky neměl předávat další generaci. Je třeba si uvědomit, že náš pes není středem zeměkoule, že na prvním místě by měl být člověk, rodina a přátelé a že pes je jen naším příjemným společníkem, který nám pomáhá život zpříjemňovat. Jednotlivci, kteří měli jako učitele chovatele postižené chovatelskou slepotou. V těchto případech je to jasné. Takových se bohužel i v Čechách najde dost a týká se to i chovu catahoul. Chovatel, od kterého si svého nového psa berete, vás může a často se i snaží ovlivnit svým vlastním názorem, který nemusí být zrovna ten nejsprávnější. Nezkušeného to může mnohdy na poměrně dlouhou dobu svést na scestí a ztratit kontakt na ostatní, kteří by mu mohli poskytnout užitečné informace. Charakteristiky těch, co chovatelskou slepotou netrpí – Jsou skutečně objektivní co se týče vlastních odchovů a vždy vědí o tom, co by měli vylepšit v další generaci. – Bez ohledu na čas a úsilí, které tomu již věnovali, jsou schopni vyřadit ze svého chovu psy, kteří neodpovídají jejich představám, dokonce do té míry, že začnou s novými chovnými jedinci. – Mají oko pro psy a dokáží ocenit vynikajícího psa bez ohledu na to, kdo ho odchoval nebo je jeho majitelem. Tipy pro správné vidění Chovatelská slepota může být vyléčena, pokud je podchycena dříve než má trvalý ničivý efekt na váš chov.

Vyzkoušejte tyto tipy: Vyhněte se ve vašem chovu zdůrazňování určitých rysů, které ničí celkovou správnost. Ačkoliv se mnoho chovatelů snaží zdůraznit kvalitu psa jako celku, je lidskou přirozeností všímat si jen určitých znaků. Ve skutečnosti tím, že přikládáme důležitost určitým znakům u našich psů, vyjadřujeme náš styl. Jeden chovatel tak dává upřednostňuje předek a jiného zajímá víc záď nebo linie hřbetu. Je tu ovšem nebezpečí, že přílišné soustředění na jeden znak nás činí slepými k jiným nedostatkům, které se do chovu mezitím vkrádají. – Stanovte si úroveň vaší chovatelské slepoty, požádejte někoho, jehož mínění si vážíte, aby objektivně zhodnotil vaše psy. Ti, kterých je třeba se zeptat, jsou znalí chovatelé, kteří sami vyprodukovali dobré psy a kteří sami chovatelskou slepotou netrpí. Požádejte je, aby pravdivě zkritizovali klady a zápory u vašich psů. Zeptejte se více než jedné kvalifikované osoby a srovnejte jejich hodnocení se svým vlastním.

Buďte připraveni udělat změny, dokonce i vyřazení z chovu nebo přidání nových psů do vašeho chovatelského programu. Tak jako je obtížné si připustit, že nejste úspěšný, uvědomění si, že náš pes nesplňuje naše představy, může být první krok k získání toho, co skutečně chceme. Každý pes, i ten, který se nehodí zrovna do chovu nebo do toho vašeho chovu, má potenciál být vynikajícím společníkem nebo pomocníkem člověka, který nemá chovatelské ambice. V našich podmínkách se v současné době chce stát chovatelem (správněji chce odchovat vrh) téměř každý majitel catahouly, ale o cíleném chovu se tu dá bez zkušeného a zodpovědného vedení, např. prostřednictvím a pomocí specializovaného klubu, těžko hovořit. Na to, aby bylo možno dělat selekci v rámci jednotlivých chovatelských stanic, nemá žádný chovatel dostatečný počet psů, ze kterých by bylo možno vybrat, a ani vlastních prostředků, které větší počet psů vyžaduje. A dobrý chov, který plemeno zlepšuje, nelze bez selekce udělat. Selekci jsou však schopni provádět jen ti nepostižení chovatelskou slepotou. Patříte mezi ně?